ŠUMAVSKÉ KAPLIČKY

Osud jedné hornické kapličky

Věřím, že paměť lidstva je nepřekonatelná! Vždy se najde jedinec, který určité dění, v dlouhém časovém úseku zaznamená a ti, co si to přečtou, nebo vyslechnou, to vše dávají dál následujícím generacím. Jinak by zanikly veškeré dějinné události.

V dnešním článku se vrátím do doby, kdy se v okolí Babylonu a Paští dobývalo zlato a stříbro. To bylo ve 14. a 15. století. Už začátkem 15.století tu bylo 37 dolů, zlatonosného revíru Kašperských Hor. Podle písemných záznamů, z roku 1426 je zmiňován také důl svaté Panny Doroty, nad předními Paštěmi. S legendou, kterou mi prozradil člověk, zabývající se historií, vás v krátkosti seznámím.

U dolu sv. Panny Doroty si postavili horníci malou dřevěnou kapličku, do které se chodívali před sestupem do hlubin země pomodlit. Kaplička nesla název svaté Panny Doroty, patronkou horníků.

Po skončení „zlaté horečky“ zůstaly doly opuštěné. Těžba zlata zanikla, v kraji,kde bylo dostatek lesa začaly vznikat sklárničky a poté, po vymýcení lesů tu začali osadníci hospodařit. Začaly se stavět hospodářské usedlosti, z původních lesů se stávaly louky a úrodná pole.

Nad štolami, Pašteckého vrchu byl vystavěn královácký hospodářský statek „Ebenwieserhof“. Dřevěná, hornická kaplička chátrala, proto ji majitelé statku obnovili. Byla to stavbička kamenná a byla pojmenována – kaplička Panny Marie Pomocné.

Od roku 1946, tyto vesničky a samoty osiřely, poněvadž jejich obyvatelé byli odsunuti, tímto tato místa začala zarůstat křovím a kopřivami. Domy a statky byly zbourány, někde jsou znatelné základy a najdou se tam zrezivělé zbytky nádobí a nářadí. Jen jediná stavbička byla z části zachována. Bylo to rozpadající zdivo zmiňované kapličky. Toto místo je mi důvěrně známo, chodívala jsem tam jako dítě s maminkou, znala jsem i ten statek a kapličku.

Jistě si, vážení čtenáři pamatujete, když jsem začala uveřejňovat v Sušických novinách články – putování starou Šumavou. A tehdy se stala osudová příhoda, o které vám napíšu.

Navštívil mne Čenda Šebesta a ptal se , zda nevím, jak kaplička vypadala, že ji má v úmyslu opravit. Protože jsem tu kapličku znala a taky nám pomohli rodáci, dali jsme dohromady původní podobu. Čenda myslel, že ji opraví sám, ale tato úvaha se stala neskutečnou. V místě, kam je špatná přístupová cesta pro převoz stavebního materiálu, žádný blízký zdroj vody , to bylo nad síly jednotlivce. Ale, jak se říká – naděje umírá poslední, začali jsme přemýšlet jak na to!

Požádali jsme Správu NP Šumava, zda by nám vydali povolení k obnově kapličky a také povolení k příjezdu, kde se kaplička nacházela. Povolení jsme nakonec po téměř jednom roce obdrželi, už jsme vše chtěli vzdát! Po zvážení celé situace, nám došlo, že na opravu nemáme peníze. Čenda dostal spásný nápad!!!

Vedle torza kapličky umístil dva poutače. Na jednom byla zminěna historie kapličky a také tam byla výzva pro kolemjdoucím, zda by nechtěli přispět nějakou finanční částkou k obnovení kapličky. Další cedule vybízela kolemjdoucí, aby každý přinesl k torzu „svůj kámen“, tím, že nám práci usnadní. Na tyto výzvy se tam začala kupit halda kamení, Vlasta H. Přivezla kámen až od Blaníku a Jana, moje kámoška, přitáhla kámen v baťohu z Opolence. Dokonce mi napsali zprávu poutníci z Pražské farnosti, které jsem navigovala mobilem, kudy se ke kapličce dostanou. Jejich zpráva mě tak potěšila, nebyla jsem dojetím schopna mluvit. Oni sebou měli mladého mnicha, z kamení si udělali oltářík a sloužila se tam mše.

Zakrátko na to se stal ZÁZRAK!

Na výzvu, zda by nám na opravu kapličky někdo přispěl, ozval se pan Karel Rendl, majitel pekárny Bandůr v Sušici. Že nám nabízí jak pomoc finanční, tak pomoc fyzickou. Takových nabídek nám přišlo několik. Poněvadž já i Čenda jsme členy OS Karla Klostermanna, přicházely nám příspěvky na náš účet s poznámkou OPRAVA KAPLIČKY. Během krátké doby jsme získali obnos o kterém jsme si mysleli, že postačí. Požádali jsme také o grant, bohužel s odmítavým stanoviskem. Nevadilo nám to. Čekalo se na jaro, až sejde sníh, aby se dalozajet s materiálem ke kapličce a 6.7. začala akce „ Kaplička“ Nejen , že pan Rendl nám přispěl zajímavou finanční částkou, on sehnal i partu dobrovolníků, která s ním ochotně každou sobotu, za každého počasí jezdila „makat“ Dobrovolně, bez nároků na odměnu! Musím podotknout, že žádný z těchto chlapců není zedníkem, jen Karel je inženýrem – stavařem.

Tímto bohulibým počinem se stalo, že kaplička byla koncem října 2011 dokončena. Upraveno bylo i okolí, ze zbylého kamení se postavily základy na stoleček a dvě lavičky a protože po dokončení stavby bylo stále příznivé počasí, osadila jsem s kámoškou Janou celé prostranství kytičkama. Sazeničky se už derou na povrch, ujaly se i v tak kamenitém terénu.

Půlnočním překvapením pro mne byl telefonát od Karla Rendla, kterým mi sděloval, že se práve s manželkou nachází u kapličky a rozsvěcuje svíčky! Litovala jsem, že jsem u toho nemohla být!

Až se sem, milí čtenáři někdy vydáte, překvapí vás nádherná kamenná kaplička, uprostřed lesa, u štol svaté Panny Doroty. Tímto vás celá naše parta zve na slavnostní znovuvysvěcení, které se bude konat v sobotu 23.6. v 11 hodin. Vysvěcovat ji bude páter Tomas Van Zavrel. Téměř zapomenutá kaplička bude znovu zasvěcena Panně Marii Pomocné.

Dnešním článkem bych chtěla ze srdce poděkovat všem, kteří se podíleli jak finančně, tak pracovně na této malé stavbičce, uprostřed šumavské krajiny. Za spolupráci děkujeme Správě NP Šumava, Občanskému sdružení Karla Klostermanna a všem, kteří jakoukoliv pomocí přispěli ke zdárnému dílu.

V kapličce bude uložen dokument, v němž si přečtete nejen něco o historii, budou tam uveřejněna taky jména všech všech sponzorů a dobrovolných pracovníků. Od příznivců nám byly poskytnuty různé sošky Panny Marie, svaté obrázky a křížek. To vše bude zdobit tuto kapličku. Na kamenném oltáříku bude umístěna keramická plastika Panny Marie Pomocné, darovaná M.K. Z Moravy.

Jak tento článek ukončit? Jednou krátkou větou! „ Dobří lidé ještě žijí“! A zdá se mi, že jich stále přibývá! Jsou nenápadní, nikde se nechlubí svými skutky a rozdávají radost druhým!

Dovoluji si jménem svým i jménem návštěvníků, vzdát hold všem, kteří se zasloužili o znovuzrození kapličky.

Prozradím, že tato skvělá parta připravuje další projekt, který bude připomínat, že v této krajině, více než před šedesáti léty žili lidé! Jednou z těchto bývalých obyvatel jsem i já, Marie Malá, která se na Předních Paštích, v roce 1939 narodila.

Sušické noviny 3/2012